Praktický návod

Kapitolu, kterou řadím jako poslední, jsem psala jako první. V literatuře je totiž návod k práci s koulí naprostou vzácností, byla jsem tedy o něj žádána. Mnoho lidí, kteří kouli mají, si zkoušejí různé lidové recepty a diví se, že jim koule nereaguje jak by měla.

Křišťálová koule je věštecký nástroj nejtypičtější, nejvíce opředený pověrami a ke správnému zvládnutí nejsložitější - a to jen proto, že si většina lidí myslí, že to nic není. A to, co by se mělo konat s nejvyšší pozorností a důkladností, proto odbudou jako zbytečnost.


Proč právě křišťálová koule

      Věštění z koule je tajuplnou činností. Nejenom proto, že takto žije v obecném povědomí a že je tak i prezentováno. Ve skutečnosti jen velmi málo lidí ví, jak se s koulí pracuje a co by vlastně měli vidět a ještě méně je známo, jak a díky čemu to funguje.

      Z universálního, můžeme říci neracionalistického hlediska, je svět rozdělen do několika úrovní. Pro nás bude důležitá úroveň hmotná, v níž žijeme, a úroveň astrální, v níž myslíme. Představme si svět, který existuje souběžně s tím naším známým, ale není za normálních okolností smysly viditelný, není měřitelný, je prostě zcela jiné povahy. Tak jako je základní substancí hmotného světa atom, tak je podstatou onoho druhého astrální světlo. Od skutečného světla, tak jak jsme zvyklí je běžně chápat, se liší především tím, že není za běžných podmínek vidět. Společné naopak mají některé zákony, jimiž se řídí jejich chování. To pro nás bude důležité.

      Z atomů se skládají věci okolo nás a naše hmotná těla, z astrálního světla jsou utkána naše těla astrální a podoba našich myšlenek. Vytvoříme-li něco rukama nebo za pomoci nějakého nástroje či stroje, existuje tento předmět dříve v naší fantazii a v našich myšlenkách. Taktéž chceme-li vykonat nějaký čin, je tu myšlenka dříve, aspoň o zlomeček sekundy. Tento obraz je původnější, vznikl dříve než hmotný předmět nebo reálný pohyb a navíc je plastičtější. Hmota je pevná, jelikož můžeme říci: tady ještě tento předmět je, ale zde již není. Můžeme přejet po jeho hraně či okraji, a tato hrana značí jeho hranice. Astrální světlo nemá hranice, ale přelévá se, pohybuje, tu se zhustí, jinde ztratí svoji jasnost. Myšlenky, které předcházely předmětům a činům, tedy nejsou zřetelně odděleny, ale jedna přechází v druhou, jedna věc se spojuje s jinou, jedna skutečnost plodí druhou. Kdo ví, co ho vedlo k tomu, že se v dané situaci rozhodl tak a ne jinak? Které dávné události, které knihy, kteří dětští hrdinové poznamenali jeho dnešní názor? Astrální světlo to ví, protože neexistuje vzdálenost časová ani prostorová, vše souvisí se vším - tak jako lidská myšlenka a tvořivost dokáže spojit dvě podstatou tak rozdílné věci jako kov a dřevo, aby vznikl nůž.

      Lidské tělo je živé a má duši, která je mu dána shora. Svoji duši dovedou lidé vložit i do díla, které vytvářejí. Toto dílo se stává oduševnělým a promlouvá ke druhým lidem, kteří je poslouchají, dívají se na ně nebo jsou jinak jeho svědky. Čím více lásky a radosti či naopak odporu a zloby člověk do díla vloží, tím více lidí je jím zaujato - každým z obou po svém. Podobně i astrální tělo je oživováno duší shůry a tatáž síla, která byla vložena do vykonávané činnosti, prošla předtím myšlenkovým obrazem onoho díla. Astrální obraz činu nebo předmětu je tedy nadán od svého tvůrce energií, je oduševnělý, a proto je z hlediska astrálního světa živý. Hledímeli na známé umělecké dílo, aniž bychom se jej dotýkali, nepůsobí na nás toto dílo fyzikálně, jelikož s ním nejsme v kontaktu, ale psychicky, tedy prostřednictvím astrálního světa.

      Vzhledem k tomu, že astrální světlo není pevné, ale plastické, je také dynamické, nikoli statické. Můžeme říci, že proudí nebo vyzařuje. Proto je lze ohýbat, lámat, odrážet, zesilovat a zeslabovat pomocí týchž předmětů, které se používají při práci s viditelným světlem. Nejobvyklejšími pro hrátky se světlem jsou zrcadlo a lupa. Lupa paprsek rozptyluje nebo spojuje, zrcadlo jej odrazí. Chceme-li spojit vlastnosti lupy a zrcadla, můžeme vytvořit zakřivené zrcadlo, které ve svém ohnisku spojí odrazy vyslaného paprsku, který musí být na zrcadlo zvenčí zaměřen, anebo vytvoříme průhledný předmět, který ve svém ohnisku také spojí odrazy vyslaného paprsku, ovšem takového, který může přicházet z kterékoli strany anebo z několika stran najednou. Je pravděpodobné a modernímu člověku znalému družicově přenášených signálů i pochopitelné, že v ideálním případě by měl tvar tohoto předmětu vycházet z paraboly, tak jako jsou i ideální odrazné plochy parabolické. Uvádí se to i v literatuře. Ovšem výroba tohoto předmětu zajisté není jednoduchá - a tak se zrodila koule.

      Věci, které vznikly přirozenou cestou, jsou velmi často pokládány za cennější a účinnější, jelikož jsou takové, jaké mají být. Pro koule byl proto nejvíc ceněn tzv. horský křišťál, který je ovšem málokdy čirý a pro potřebu lomu světla je zapotřebí jej upravovat, neboť přirozeně vzniklé nerovnosti by kalily obraz. Postupem věků byly známé různé recepty na vylepšení křišťálu anebo na vyrobení jiného druhu materiálu a lze těžko posoudit, kde je pravda. Asi každý z nás už někdy viděl proutkaře, který hledá vodu. A zatímco jeden najde pramen jen s proutkem, který právě uřízl ze stromu, vytáhne druhý z kapsy kus drátu, který mu udělá tutéž službu. Předpokládejme tedy, že to co se zrodilo z přírody, má svoji duši shůry, kdežto to, co bylo vyrobeno člověkem, může být pouze oduševnělé svým tvůrcem. Do takového předmětu tedy musíme s větší silou otisknout svoji vůli, lásku, víru, schopnosti, sami sebe, kdežto předmět přírodní bude komunikovat snáze, ale také bude více sám sebou, se všemi výhodami i nevýhodami, které to sebou nese.