Jak překvapíte druhé nebo si rychle pomůžete v nepříjemných situacích

Text této kapitoly zpracovává jednak velice obsáhlý materiál a jednak - a to je nejdůležitější - provozování tohoto umění je čistě záležitostí praxe. Výsledky se obtížně převádějí do popisu nebo návodu. Následující řádky jsou pouze vodítkem pro další cvičení. Tak může vzniknout "návod" váš vlastní.

      Co se vlastně budete učit

      Trošku váhám, jestli mohu následující metodu zařadit mezi věštecká umění. Částečně jde o práci logického vyvozování, které souvisí s uměním pozorovat a pozorované kategorizovat. Tato schopnost se tříbí cvikem a cvičením úsudku zase získáte lepší koncentraci, vaše mysl bude hbitější a pohotovější, stanete se vnímavějšími k druhým. U mnohých informací poznáte jejich skutečnou hodnotu, budete více sebekritičtí a nebude snadné vás obalamutit. Druhá část této dovednosti patří umění nechat volně plynout asociace, působit na sebe dojmy a čekat, až se samo objeví řešení. Mnohé opět získáte cvikem a odměnou vám tentokrát bude nově získaná trpělivost, odstup od svých i cizích problémů a vidění nových souvislostí.

      Počítejte s mnohým úskalím, především s tím, že každému z vás bude schopnost "Prvního pohledu" přinášet jiné výsledky. Jednak záleží na schopnostech a jednak na projevené píli. Každý vyrůstal v jiných podmínkách a něco jiného mu bylo dáno výchovou a prožitými zkušenostmi - tím je dána rozdílnost výchozího hodnocení. Osobnost každého člověka je do jiné výše zabarvena nánosy pověr, společenských konvencí a dalších navyklých schémat.

      Jednou z nejrozšířenějších pověr je hodnocení prožívaného nebo pozorovaného. Znamená to, že máte potřebu tomu co vidíte přisoudit přívlastek, dát nálepku. Jídlo je nedobré, sousedka je praštěná, byt je neútulný. Toto hodnocení vychází z nějakého základu, který není obecný, ale opírá se o naučené informace. Jídlo není dobré, jelikož neodpovídá vašim požadavkům nebo zvyklostem, sousedka je praštěná, neboť se svým jednáním či výzorem liší od průměru a i byt je neútulný jen proto, že vám tak připadá. Do kategorie hodnocení patří i klasifikování na dobré a zlé. O povaze dobra a zla se vedl nejeden filosofický, náboženský či hospodský spor, proto není možné, abych tady podala nějakou jednoznačnou odpověď. Bude stačit, když si zapamatujete, že nic není automaticky dobré nebo špatné, ale u všeho se nalézá i opačná stránka. A tak za náhlou sympatií ke druhé osobě se skrývá závazek nebo nešťastná láska, za finančním ziskem povinnosti nebo závist, za narozením dítěte starosti a nebezpečí vzájemné citové závislosti. A naopak: Úmrtí blízké osoby vás zbavuje závazků k ní a je výzvou pro samostatnější pohled na život, vyhození ze zaměstnání slibuje ranní poležení a nabízí zajímavé možnosti v nové práci, ztráta majetku zprostí zbytečných povinností a nemoc pomůže přehodnotit dosavadní životní styl či najít skryté rezervy, které jste zatím nepotřebovali. Pamatujte si však, že tendence hodnotit a škatulkovat pozorovaný jev či osobu vám kalí objektivní pohled. Čím méně jste se zbavili zvyku hodnotit, tím více musíte brát své závěry s rezervou. Pokud k posuzované věci zaujímáte nějaké stanovisko, pokud k posuzované osobě pociťujete sympatie nebo antipatie - buďte velmi opatrní ve svých závěrech, anebo nejlépe se vzdejte posuzování. Je velmi pravděpodobné, že by výsledek byl zabarven vaším výchozím názorem.

      Umění "Prvního pohledu" vyžaduje mnoho informací a mnoho cviku. I když se budete snažit celý život trénovat tuto schopnost, nikdy ji nebudete umět dokonale, pořád máte čím se poučit. Mimochodem sám název, kterým jsem označila tuto disciplínu, není zcela výstižný. Podstatou není rozeznat povahu a osud na první pohled ale na jeden pohled. První pohled, nebo též první dojem, je něco jiného. Když budete trénovat, zkuste si pamatovat nebo zaznamenávat, jaký na vás kdo udělal první dojem. Tento dojem bývá velmi často přesný, avšak jakýsi čert nám nakukal, že mu nelze věřit. Poznáváte pak druhého, kontaktujete se, necháváte se zklamat - jen abyste nakonec zjistili to, co už jste dávno věděli. Tento první dojem získáváte maně, aniž byste se o něco snažili. Naše metoda "Prvního pohledu" je vědomá, hledíte na někoho zkoumavě a cosi se o něm chcete dozvědět, hned teď učinit závěr, udělat si jasno.

      Vše co člověk dělá, nese jeho pečeť. O osobě vypovídá nejen její tělo, ale i oblečení, uspořádání bytu, způsob mluvy, písmo, pořádek v kabelce, oblíbená kniha, čistota obuvi ... Toto vše se musíte naučit porovnat a vyhodnotit. Oddělte přitom to, co dotyčný chce, aby bylo pozorováno a co ukrývá. Nejlépe si toho všimnete soustředěním na detail. Později byste mohli být schopni usuzovat na osobu bez její přítomnosti, jen pomocí předmětu, který je jejím vlastnictvím. Není to tak složité jak to vypadá. Když jste v cizím bytě, snadno si můžete utvořit představu o jeho obyvateli. Když nahlédnete do cizí kabelky, také to není tak těžké. A když držíte v ruce cizí klíče, peněženku nebo šátek, provádíte vlastně totéž, jen nemáte k dispozici tutéž kvantitu věcí - je třeba se koncentrovat a vystačit s málem.

      Protože se dál budete zabývat velmi obsáhlou látkou, rozdělila jsem ji na tři základní části, jejichž znalost pokládám za stěžejní. Pochopitelně jsem tím nevyčerpala vše, co by bylo dobré znát - odkazy k dalšímu studiu naleznete v textu, anebo si rozšiřujte obzory dle vlastního posouzení a potřeby. Postupovat budeme od jednoduššího ke složitějšímu: První část je založena na logice, druhá na vědomostech, třetí na intuici či jasnovidnosti.


Pokračování se dočtete v celé knize.