pocitadla();
o("skola");
hr("1");
m("magick");
hr("2");
m("obchod");
hr("2");
m("novinky");
hr("2");
m("sedmero");
hr("2");
echo" Obsah: ";
m("s_uvod");
m("s_numero");
m("s_vyklad");
m("s_chir");
m("s_prvni");
m("s_geo");
m("s_tarot");
m("s_koule");
m("s_dodat");
m("s_doslov");
m("s_objed");
hr("2");
m("seznam");
m("my");
t("mail");
m("zpet");
hr("2");
t("autor2");
?>
|
Chiromantie
Metoda pro komplexní analýzu osobnosti
Ač jsem v tomto oboru laik, považuji jej za velmi vhodný pro analytickou práci s osobností. Samozřejmě i u výkladu z ruky existuje mnoho způsobů interpretace rozpoznaných znaků. Mnohé jsou trošku pouťo-vé, mnohé mají vysokou úroveň. Přečtěte či naučte se teď tu podobu, kterou praktikuje moje kolegyně Hana Tintallo, které tímto děkuji za přípravu podkladů i za faktické připomínky k již napsané kapitole.
Na počátku byla stvořena jedna jediná bytost, nebeský člověk, v naší kultuře známá jako Adam. Tato bytost v sobě zahrnovala celý svět v jeho nad-zemské podobě. Až teprve v okamžiku, kdy nebeský člověk pojedl ovoce ze Stromu Poznání, roztříštila se jeho původní jednota na bezpočet kous-ků. Tak vznikl svět náš, pozemský, hmotný, tak jak jej znáte. Každá jeho část je drobečkem původního Adama, a tak všechny manifestované skutečnosti mají vzájemnou souvislost. Člověk je svět a svět je člověk. Co a jak souvisí, lze rozeznat prostřednictvím tzv. přirozených signatur. Zjednodušeně řečeno se podobné vztahuje k podobnému, jeden přítomný rys určité skupiny za sebou skrývá všechny ostatní rysy téže skupiny.
Z nauky o přirozených signaturách čerpají např. frenologie, fyziognomika nebo ceremoniální magie. Vy se budete zabývat chiromantií, tedy naukou a uměním poznat člověka dle podoby a znaků ruky. Chiromantie vychází z takových signatur, které vznikají jako viditelná stopa vyzařování lidské aury.
Signatury jsou tradičně rozdělené dle planetárních vlivů a podle planet se také jmenují. Obecně platí, že planetární vliv se uplatňuje nejdříve v úrovni nad-zemské, pak sestupuje do úrovně duševní a nakonec do nám známého hmotného světa. Základních planetárních vlivů je sedm a tento počet vy-chází z vnitřního vztahu mezi jedničkou - symbolem původní jednoty - a sedmičkou, číslem mnohosti. V moderní době byly přidány další tři planetární vlivy, které popisují oblasti nevědomých sil. Planetární rozdělení signatur má všeobecnou platnost a proto lze znalosti získané chiromantií uvést do vztahu se znalostmi astrologie, hermetické přírodovědy a dalších.
Slunce je aktivní mužskou sílou a nejvyšším vědomím, duchem, označuje tvořivost, poznání, vztah sama k sobě, pravdivost a rozvoj pravého Já. Luna je základní ženskou silou a symbolem nevědomí, duší, popisuje plodnost, vztah k druhým, hledání a klam. Merkur vyjadřuje sjednocení obou pro-tikladných sil, proto je planetou spojení, myšlení a vědomostí užitých v praxi. Venuše je ženskou silou v projeveném a tím i méně obecném významu než Luna, proto označuje především vztahy k druhým, klid, lásku a toleranci anebo ženskou stránku povahy každého člověka. Mars je mužskou silou v projeveném a tím i méně obecném významu než Slunce, proto popisuje především vztah sám k sobě, dominanci, bojovnost a sebeprosazení anebo mužskou stránku povahy každého člověka. Jupiter vyjadřuje autoritu ve smyslu pomoci, je vyjádřením příčiny a následku jako obrazu osudu, popisuje touhu po dominanci a znalostech. Saturn je podobou autority v jejím omezujícím smyslu, ukazuje, kde je nutno hledat nové hranice či jiný výraz. Uran je spodobněním Merkura na nevědomé úrovni a vyjadřuje tak obecné vztahy k druhým, prudký vývoj a revoluce, z něj pramení nové nápady a náhlé změny. Neptun je spodobněním Venuše na nevědomé úrovni a jím je popsán především kořen ženských sil, oblast vcítění, intuice a práce s nevědomím vůbec. Pluto je spodobněním Marse na nevědomé úrovni a před-stavuje tak kořen mužských sil, především agresivitu a náhlá hnutí mysli.
Ruka představuje syntézu celého lidského života. Základní čáry na rukou má již osm týdnů sta-ré embryo a další čáry postupně přibývají a mění se v průběhu celého života. Pozorování rukou by mělo být co možná nejkomplexnější, aby ani jeden znak nebyl příliš zdůrazněný či přeceněný. Vždy jde o celek, o gesta ruky, její čáry, pahorky, tvar.
strana:
1I2I3
|